VÍTEJTE!
Na této stránce jsou v první části shrnuty všechny dostupné objektivní informace o zaniklém vodním díle Dřínov, všeobecně nazývaném "Dřínovské jezero". Textové informace jsou doprovázeny mapovými výřezy se zobrazením daného území a to od historických dob Rakousko-Uherského mapování až po žhavou současnost. Dále jsou zde doprovodné dobové fotografie, zhotovené převážně samotným autorem stránek. Některé fotografie ze současnosti zhotovil pan V.P. , který poskytl svolení k jejich uveřejnění, ale netrvá na jejich autorském označení. Jen výjimečně jsou zde fotografie mně neznámých autorů, převzatých z internetových zdrojů, které jsem považoval za prospěšné zde z edukativních důvodů uveřejnit. Pokud by měl některý z autorů, nebo držitelů autorských práv námitky, rád je doplním jménem autora, nebo je bez problému odstraním.

Stanislav Krčka, prosinec 2011

 

FAKTA O VZNIKU, EXISTENCI A ZÁNIKU DŘÍNOVSKÉHO JEZERA

Motto
Člověk pravděpodobně nedokáže svou sebedestruktivní činností trvale zničit přírodu, příroda má na svou regeneraci vždy přebytek prostředků, sil i času... zničit si však nenapravitelně své životní prostředí dokáže člověk hravě, tragické je, že má potom na jeho obnovu tak proklatě málo prostředků, sil i času.
 

Úvod
I když doba existence umělé vodní nádrže v Mostecké pánvi (tzv. Dřínovského jezera) je jen nepatrnou piko-sekundou v celé historii vodní plochy Komořanského jezera a obecně i krajiny v této oblasti, snad stojí za to, podrobněji zmapovat jeho už zcela uzavřenou (?) kapitolu jeho pouhé čtvrtstoletí trvající existence... To, co přirozeným procesům běžně trvá deseti tisíce let, dokáže člověk, ve jménu rozvoje civilizace, provést za pár desítek let... Je-li to dobře nebo špatně rozhodne až čas.

Prehistorie
Důkazy o existenci rozsáhlé vodní plochy v Mostecké pánvi (tzv. Komořanského jezera) už před 11000 lety (v období mladšího dryasu - 9000-8000 p.n.l) přináší moderní věda - archeobotanická diatomologie a to studiem rašelinných a jezerních sedimentů. Tuto metodu použil již ve 40. letech dvacátého století M. Losert právě při výzkumu usazenin Komořanského jezera, na jeho výsledky pak navázala V. Jankovská koncem 80. let dvacátého století při rozsáhlých archeologických a botanických výzkumech po vysušení Dřínovského jezera a to před samotnou otvírkou současného hnědouhelného velkolomu Československé armády.

Historie
Komořanské jezero existovalo několik dlouhých tisíciletí, v kterých si zachovávalo svůj přírodní charakter i když zde docházelo k přirozenému, sice pomalému, ale k nezvratnému zanášení jezerní prohlubně zeminou, splavovanou četnými přítoky ze svahů Krušných hor. Původně jednolité jezero se přirozenou cestou rozpadalo do většího množství drobnějších vodních ploch, zanesené a zarůstající části jezera se měnily na rozsáhlé plochy mokřadů, které zarůstaly náletovými dřevinami a tak se souvislá vodní plocha neustále zmenšovala.

Novověk
Postupné osídlováním podkrušnohorské nížiny pak vedlo k stále sílícímu tlaku na exploataci bažin a mokřadů, k zakládání zemědělských ploch (polí a pastvin) na jejich místech a také ku tlaku na omezení zdravotních rizik pro lidi i chovaný dobytek z komářích kalamit, které rozsáhle močály každoročně inicializovaly. Na Kreibichově kopii (sekce č. 37 z map Josefského vojenského mapování z let 1927-1933) je zachyceno okolí zbytků Komořanského jezera koncem 18 století.
(mapa č. 1).

Proto bylo v roce 1831 započato s rozsáhlým umělým odvodňováním jezera a rekultivací mokřadů na zemědělsky obhospodařené plochy. I když o tom, že v Severních Čechách jsou naleziště hnědého uhlí se vědělo už na konci středověku - pro rozsáhlou povrchovou průmyslovou těžbu ještě na přelomu 18 a 19 století nenazrál čas. Těžba uhlí tu do začátku 19. století probíhala jen v místně rozptýlených lokalitách podzemním kutáním, pozdější rozvoj dobývací a dopravní techniky vedl ke vzniku mnoha moderních hlubinných dolů a tak si krajina Mostecké pánve zachovávala až do 40 let dvacátého století zemědělský ráz s rozptýlenými umělými vodními plochami (rybníky a propadlinami) a četnými hlubinnými šachtami označovanými v krajině typickými těžními věžemi.
(mapa č. 2)


Současnost
Teprve rok 1940 a druhá světová válka přinesla na Mostecko dramatickou přeměnu krajiny zemědělské na krajinu průmyslovou. Začalo to vybudováním obrovského chemického komplexu na výrobu pohonných hmot v Záluží U Mostu (Sudetenländische Treibst- offwerke AG Oberleutensdorf, po válce Stalinovy závody, Závody Československo - Sovětského přátelství, Chemopetrol) a pokračovalo po roce 1945 rozvojem tepelných elektráren (Komořany, Ervěnice...) a tomto základě pak nástupem rozsáhlé povrchové těžby hnědého uhlí. V našem zájmovém území tak vznikají obrovité povrchové hnědouhelné lomy a při jejich otvírání pak mohutné skládky nadložní hlušiny (výsypky a kýpy) se všemi průvodními negativními jevy (likvidace města Mostu a několika desítek obcí, zábor mnoha stovek hektarů zemědělské půdy pro uložení skrývkového materiálu, likvidace původních vodních ploch...)

Přesto (nebo snad právě proto) se v 50. letech dvacátého století vyskytla potřeba vybudovat pro potřebu tepelných elektráren Komořany a Ervěnice a Zálužské chemičky dostatečně kapacitní zásobník kvalitní průmyslové vody a tak byla vyprojektována vodní nádrž Dřínov, později běžně nazývaná Dřínovské jezero. Se stavebními pracemi se započalo v roce 1953 a v roce 1955 byla nádrž naplněna vybudovaným umělým Podkrušnohorským přivaděčem, do kterého byla jednak svedena říčka Bílina a její nedostatečná vodní kapacita byla posílena vodou z řeky Ohře.

Samotná stavba nádrže bylo rozsáhlé inženýrské dílo - byly vybudovány tři sypané zemní hráze chráněné z návodní strany kamenným záhozem. Hráze ohraničovaly dílo z východní, jižní a západní strany, (severní byla tvořena přirozeným terénem), celková délka pobřeží byla cca 8 km, umělé hráze byly cca 6 km dlouhé s výškou 8 m, bezpečnostní přeliv měl šířku 6 m a nádrž měla projektovaný objem 9,387 mil. m3 ...Staveniště hrází nádrže je zřetelné rozeznatelné na leteckém snímku z roku 1952 (mapa č. 3). Kompletně napuštěná nádrž je vyfotografovaná na leteckém snímku z roku 1964 (mapa č. 4)

Sudičky však pracně a draze vybudovanému Dřínovskému jezera předurčily krátký a smutný osud - jeho existence se vešla do pouhých 26 roků. Už někdy v roce 1970-1971 začaly přípravy na konečnou likvidaci jezera - přivaděč vody byl v důsledku rozšiřování těžby v dolu Československé armády přemístěn z jihozápadního kouta nádrže do jeho severozápadního rohu a začalo se s přehrazováním jihozápadní části nádrže u bývalého přítoku a v roce 1984-1985 se začalo s vypouštěním vody a vzápětí se skrývkové a dobývací stroje zakously do jeho dna a hrází... Tím byl osud Jezera zpečetěn.

V současné době (rok 2011) je přesně na místě bývalého Dřínovského jezera aktivní (tj. nejhlubší) těžební oblast dolu Československé armády, na jih pak důl Jan Šverma a na východ důl Obránců míru (mapa č. 5) a celá zájmová oblast je z východní strany obklopena výsypkami - Janovskou, Jiřetínskou a Kopistskou, za nimi, dále na východ se rozkládá gigantický výrobní komplex Chemopetrolu, na jižní straně pak leží průmyslová oblast Ervěnická a Komořanská s tepelnou elektrárnou a na západní straně se rozkládá podkrušnohorské podhůří s obcemi Vysoká Pec, Drmaly, Červený Hrádek a Jirkov s nově zbudovanými retenčními vodní nádržemi Kyjickou a Zaječickou. Na severu pak ční nad pánevní oblastí strmá hradba Krušných hor s mediálně opečovávaným zámkem Jezeří a obcemi Černice a Horní Jiřetín. Pro bližší informace o nich stačí požádat strýčka Googla, má ve své databázi odkazů víc než dost... :-)


Budoucnost
O blízké budoucnosti "krajiny" v místě bývalého Komořanského (Dřínovského) jezera není ve dvacátých letech 21 století definitivně rozhodnuto. Uhelná lobby svádí již od začátku třetího tisíciletí tvrdý boj o prolomení ekologických limitů těžby hnědého uhlí v této oblasti (limity byly vyhlášeny usnesením vlády ČR č. 444 z roku 1991) - občané Horního Jiřetína a Černic se sice vehementně brání likvidaci svých domovů, ale budoucnost těchto obcí je krajně nejistá... síla peněz je, v Českém postmoderním kapitalizmu, jak známo, vždy větší než oprávněné životní zájmy občanů...

Všechny současně dostupné prameny uvádějí, že na místě vytěženého hnědouhelného lomu vznikne opět velké umělé jezero - jednotlivé varianty se prakticky liší jen datem začátku jeho budování - v případě zachování limitů a ukončení těžby v nejbližším možném termínu (rok 2015) je termín budování jezera už v dohledu, v případě vítězství uhelné lobby je výhled na jeho vznik pak prakticky v nedohlednu (vytěžení všech zásob uhlí je v krajních odhadech posunuto až na rok 2150).

Prameny :

http://cs.wikipedia.org
http://www.unipetrolrpa.cz
http://priroda.sdas.cz
http://oldmaps.geolab.cz
http://gis.mesto-most.cz
http://www.ecmost.cz
http://mapy.cz

Mapy:
© 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienn
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz
© Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz
© Historický ústav AV ČR - http://www.hiu.cas.cz 

MAPOVÉ PODKLADY

Mapa č. 1 - Na Kreibichově kopii - sekce č. 37 z map vojenského mapování je zachyceno okolí zbytků Komořanského jezera koncem 18století.

Mapa č. 2 - Krajina Mostecké pánve zachovávala až do 40 let dvacátého století zemědělský ráz s rozptýlenými umělými vodními plochami (rybníky a propadlinami) a četnými hlubinnými šachtami označovanými v krajině typickými těžními věžemi. Letecký snímek z roku 1939.

Mapa č.3 - Na tomto leteckém mapovém snímku jsou už zřetelně vidět dokončené sypané hráze budoucího jezera - snímek je z roku 1952.

Mapa č. 4 - Na tomto leteckém mapovém snímku je už kompletně napuštěné a oživené jezero -  snímek je z roku 1962.

Mapa č.5 - Zde už není po jezeru ani stopy - místo něho je rozsáhlá jizva hnědouhelného velkolomu - snímek je z roku 2008.

 

DOKUMENTÁRNÍ FOTOGRAFIE

Pohled přes Ervěnice na budoucí plochu Dřínovského jezera (Foto: neznámý autor)

Pozdější pohled ze stejného místa ohled přes Ervěnice na plochu napouštěného Dřínovského jezera (Foto: neznámý autor)

Pohled přes jezero na jih. Na obzoru je Ervěnická elektrárna.

Jezero bylo po celou dobu jeho existence rájem rybářů.

Chatky na severní straně jezera sloužily ke krátkodobé rekreaci. Foto z 16. dubna 1966

Břehová hráz přiléhající k obci Dřínov.

Toto staré utopené dubisko bylo výraznou dominantou severního břehu. V létě byl tento kout jezera hojně využíván jak rekreanty, tak sportovními rybáři.  Foto je z dubna 1966.

Podkrušnohorský přivaděč vody do jezera.

Přivaděč těsně před vtokem do jezera.

Také oblast vtoku přivaděče byla hojně navštěvována sportovními rybáři.

Dřínovské jezero bylo, jako každá umělá vodní plocha, plánovaně zarybňováno běžnými druhy ryb - kaprem, štikou, cejnem, ploticí, okounem, candátem a úhořem... Nejčastějším úlovkem byl cejn velký, plotice, kapr, okoun a štika, vzácněji pak candát a úhoř. Rybářské hospodaření bylo zpočátku svěřeno Rybářskému spolku v Dřínově, později přešlo do správy nově ustanovené celorepublikového  Českého rybářského svazu, místní organizace Most.


Kapr 75 cm chycený z hráze v severovýchodním  koutě nádrže pod obcí Albrechtice v červenci 1975


Poslední roky se v jezeře  vyskytovaly i docela slušné trofejní ryby. Bohužel, v té době už mu zvonila hrana.
Nádherný kapr -
76 cm, chycen 5. 8. 1980 v jihozápadním koutu jezera

Rybářské pramičky byly typickým fenoménem jezera - bylo jich tam stovky... všechny pečlivě označené a evidované rybářským spolkem Dřínov  - snímek z roku 1967


Rybářské pramičky vyžadovaly každoroční důkladnou přípravu na nastávající rybářskou sezónu.
Asfaltování dna pomocí letlampy byla hlavní pracovní metoda. Foto z dubna 1968.

Typický pohled přes jezero ze SV koutu pod obcí Albrechtice  - snímek je z roku 1969

Pohled přes jezero k jihu - dva snímky z dubna roku 1970

Řeka Bílina v Komořanech, pod výpustí z Dřínovského jezera - foto z roku 1969 

Řeka Bílina v Komořanech, pod výpustí z Dřínovského jezera - foto z roku 1973

V severovýchodním koutě jezera, za východní hrází a silnicí Albrechtice - Dolní Jiřetín byly rozsáhlé bažiny, člověku prakticky nepřístupné, zato bohatě osídlené velikými koloniemi Racka chechtavého, které sloužily jako jeho oblíbená hnízdiště. Fotka je z května 1970.

Následuje sedm dokumentárních obrázků  od Jana Reicha.


 

A následují různé fotografie z počátku konce jezera.


Fotografie z archivu Povodí Ohře - nedatovaná, pravděpodobně z roku 1980-1982.

Pohled na jezero z míst nad loděnicí. Nedatováno. Foto: Neznámý autor

Pohled od obce Albrechtice do míst vypuštěného jezera s odtěženým nadložím - těžba už v plném proudu - foto z roku 1983(?).

Dále jsem zde shromáždil obrázky z různých internetových zdrojů - tam kde je mi autor znám, tak jej uvádím, u ostatních píši autor neznámý. Také nemám přesné údaje o čase vzniku těchto fotografií. Uvítám k fotografiím jakékoliv informace - piště prosím na
stanislawww@volny.cz

Autor. neznámý                                                                             Autor: Ing. Jan Žoha

Autor: Ing. Jan Žoha


Autor OSWIN von Komotau. Zdroj: Facebook

Autor OSWIN von Komotau. Zdroj: Facebook

Autor: Liduš Bergerová Ingvortová. Zdroj: Facebook


Poloprázdné jezero před jeho definitivním zánikem. Autor: Ing. Jan Žoha

A nyní se jako zázrakem přesuneme v čase o 25 roků do budoucnosti. Na pár fotkách z roku 2100 až 2011 už můžeme vidět jen olbřímí jizvu způsobenou dolováním "hnědého zlata".

Foto: Miroslav Bula - kliknutím na obrázek se otevře v max.velikosti v novém okně.


Foto V.Prosek - prosinec 2013


Foto V.Prosek - prosinec 2013

Důsledky těžby se projevují i na úpatí Krušných hor. Rozsáhlé sesuvy půdy do těžební jámy jsou varující! Foto: Wikipedia

 
 

EMOTIVNÍ FOTOGRAFIE

Dřínovské jezero nebylo jen rájem rybářů ale i tvůrčích fotografů. Fotografoval zde na konci svého života i světoznámý fotograf Josef Sudek.  Autor těchto stránek se samozřejmě nechce a ani nemůže s Mistrem Sudkem srovnávat, přesto zde nafotil spoustu nejen dokumentárních fotografií, ale snažil se zaznamenat na fotografický film také "genia loci" tohoto místa. Takže dále následuje několik ukázek této snahy.

 
 
 
 
 
 
 

Dále následují vzpomínky a literární dílka vázaná na Dřínovské jezero, nebo jím inspirovaná.

 

PODVEČERNÍ ROZHOVOR

Ostřice propíchla zapadající slunce a červená barva postříkala oblohu. Les na druhé straně jezera zčernal předtuchou noci. Stará rozložitá borovice na strmé skále naposledy zazářila mědí. Na olejovitě klidné hladině se znenadání objevil roháč. Vzápětí však zmizel a zanechal po sobě jen široce rozvlněná kola. Za trsem puškvorce se hlučně převalil velký kapr. Vzduchem se mihl stín prvního netopýra. Kdesi daleko, snad až v neskutečnu, zvonili klekání. Večer zvolna halil krajinu do mušelínu soumraku . . .

Seděl jsem na tmavé skořepině pramičky nedaleko skály se starou borovicí a v neskonalé pohodě hleděl na dvojici praporků zavěšených v průvěsech vlasců, na udicích políčených na candáta. Cítit jsem, jak se mi v tom klidu a pohodě všemi póry hrne z těla rmut, stesk, únava - neblahé produkty civilizace nastřádané v člověku z každodenních veledůležitých starostí a neodkladných povinností, které se zde na hladině jezera zdají tak nicotné a zbytečné.

Z klidu mne náhle vyrušilo zašustění jednoho z praporků a jemný hrkot protáčejícího se navijáku. Za několik minut jsem už podebíral asi půlmetrového candáta, kterého jsem vzápětí opatrně pustil. Znovu se rozhostilo nádherné, uklidňující ticho. To opojné ticho, důvěrně známé všem, kteří se dovedou odevzdat náruči přírodě. Ticho, prostoupené tisíci harmonickými zvuky života.

Potom jsem zaslechl jemné vrzání vesel a tiché šplouchání vody před přídí pramice. A již jsem spatřil siluetu loďky s veslujícím rybářem.

Zakotvil asi deset metrů ode mne.

"Dobrý večer," pozdravil tiše.
"Dobrý večer, " odtušil jsem,

zatímco on se už beze slova věnoval přípravě udic. Byl to rybář jistě sedmdesátiletý. V houstnoucím šeru svítil jeho vlas platinovou šedí. Jeho pohyby prozrazovaly jistotu a zkušenost starého rybáře. Jak jsem ho tak se zájmem pozoroval, šustl opět praporek na mé udici a naviják zahrčel toho večera podruhé. Vyčkal jsem jistou chvíli a zasekl. Cítil jsem známý gumový candáti tah, který však rychle slábl. Za chvilku byl skoro šedesáticentimetrový candát v síťce na boku lodi. Znovu jsem nahodil a podíval se na siluetu svého souseda. Seděl na prostřední lavičce loďky a soustředěně se skláněl nad udicemi.
"
To je už druhý," povídám, "prvního jsem pustil."
"Jo, dneska je na ně správný čas," odpověděl.

A zase jsme mlčeli. Po půlhodině zavrčel naviják na mé udici potřetí. Zásek sedl a zanedlouho měl předchozí candát v síťce kamaráda. Měl jsem naloveno. Stáhl jsem druhý prut, složil náčiní, vytáhl kotvy, nasadil vesla a chystal jsem se veslovat ku břehu. Ještě jsem se podíval na staříka. Ten se už neskláněl nad udicemi, ale stál rozkročen uprostřed pramice, v rukou do oblouku ohnutý prut.

"Tak přece přišel," pomyslel jsem si a se zájmem pozoroval vzrušující stínohru. Stařík zdolával rybu klasicky, čistě a soustředěně. Viděl jsem ho stále zřetelněji, protože má nezakotvená pramička se pomalu samovolně přibližovala k jeho. Bylo zřejmé, že na jeho prutu je veliká ryba.Vlasec jen zvonil a co chvíli i krátce zahrčela i brzdy navijáku. Přesto však boj rybáře s velkou rybou netrval příliš dlouho. Ani sebevětší candát není vytrvalým soupeřem. Zahlédl jsem matný záblesk velikého rybího těla ve velkém podběráku a ryba zmizela v loďce. Stařík stáhl druhou udici a pomalu vesloval k břehu.

"Krásná ryba," povídám.
"Tak... tak...," řekl zvolna stařík.

Sedl si na bort pramice a vytáhl cigaretu. Přisedl jsem k němu, zapálil jemu i sobě a mlčky, pomalu jsme kouřili. Potom s krátkým sykotem uhasl první nedopalek cigarety a vzápětí druhý. Zvedl jsem se, přivázal loď, sebral sve věci a dal se k domovu.

"Dobrou noc," pozdravil jsem.
"Dobrou," odpověděl.

Pod nohama mi křupal jemný písek pláže. Opalizující jezero leželo přede mnou v celé své noční nádheře. Na zrcadlově klidné hladině se odrážely hvězdy - mihotavé a mámivé. Nedaleko od nás ostře křikla čírka. Ještě jsem se otočil a zahleděl se k tmavým siluetám lodí na kotvišti. Bylo tam prázdno, stařík už zmizel ve tmě...

Povídka byla inspirována skutečnou příhodou a byla otištěna v Československém rybáři v květnu 1967.

 

Zde budou postupem času doplňovány další vzpomínkové texty.

 
 
 
 

© 2011-2014 Stanislav Krčka